Oprava zadních sedadel

Interiér auta je celkově v háji, tak jsem váhal v čem mám pokračovat. Nebo spíše začít. Protože mi přišla namíchaná barva, vrhl jsem se na restaurování kožených sedaček. Nechal jsem si poslat celou opravárenskou sadu od ústecké firmy Gradus s.r.o., Masarykova 6, 40001 Ústí nad Labem. Poslal jsem jim útržek kůže a do jednoho týdne mi přišel dobírkou balíček ve kterém bylo 25ml čistidla, 1kg pasty FI 1203 (kit), 1kg barvy na kůži, 25ml kondicionéru celkem za cca 900,-Kč s daní a poštovným.

Zadní lavice byla v lepším stavu, proto jsem se do ní pustil první. Demontáž sedáku byla snadná. Stačilo vyšroubovat 4 šrouby a lavice se dala vytáhnout. Se zadním opěrákem to bylo horší. Nejdříve jsem odšrouboval opěrky hlavy. Potom položil lavici a začal zkoumat jak ji vyndat. Drátěné pojistky na čepu šly dobře ven, ale problém nastal u plastových distančních podložek. Při teplotách okolo pěti stupňů se od nich nedala očekávat nějaká zvláštní pružnost, tak padly za oběť. Potom šel opěrák ven celkem bez probémů. Další akce pokračovala v teple domova.

	Detail pravého sedáku. Je videt jak je kůže popraskaná. Praskliny jsou tak do poloviny tloušťky kůže. Uvidíme jak dopadne oprava a hlavně jak to potom vydrží. Levá strana byla o něco lepší. V prostředku lavice na vrchu bylo taky vydrbané místo. Vypadalo to jako by někdo vozil v autě přes sedačky obří struhadlo.
	Následuje koupání sedaček. Na čištění jsem použil jar, mýdlo, rýžák a teplou vodu. Ze sedaček teklo dost špíny. Zdá se že kůže se čistila poprvé od stažení ze zvířete. Sedačky jsem nechal vyschnout a následovalo čištění čističem z objednané sady.
	Rozdíl mezi čistou pravou částí a levou neočištěnou na foťáku nevynikl moc dobře, v reálu to bylo o hodně lepší.
	Detail prasklin po prvním kitování. Byl jsem dost překvapený, že se dá použít kit i na kůži a ještě se dá brousit. Kit je dost pružný, konzistence zubní pasty.
	Problém byl jen při jeho aplikaci, protože se nedal pořádně natáhnout na kůži a zahladit praskliny. V případě, že zatlačíte na kit aby se dostal do včech spár, tak se kůže v prasklině prohne, stlačí spáru a vytlačí kit zase ven. Nakonec jsem našel dostatečně měkkou stěrku. Použil jsem členskou kartu klubu Metro. Jinak se dá použít laminovaná obálka nějakého lepšího časopisu.
	Sedačka je zakitována, obroušena šmirglem (použil jsem hrubost 100 a 400 na dočištění). Kit zase trochu sesedl, možná by to chtělo ještě jednu vrstvu. Přebytečný kit jsem obrušoval tak dlouho, než mi začala "chlupatět" vrchní část kůže. Problém byl u švů, tak se to dělalo dost blbě.
	Rozdíl mezi natřenou a nenatřenou částí. Nechal jsem si barvu míchat podle utrženého kousku kůže co visí pod opěrkou hlavy. Nějak jsem si neuvědomil že tato kůže bude mít původní barvu a nebude vybledlá. Takže mi namíchali původní odstín a tím jsem musel přetírat vyšisovanou světlejší.
	Sedačka je natřena barvou. Natíral jsem to dvěma vrstvama křížem přes sebe. Potom jsem jen doopravil případné nedostatky.
	Detail opravované části focený bez blesku. Zde jsou vidět nedokonale zakitované praskliny. To bude patrně kritické místo opravy. Nesmím na toto sedadlo pouštět někoho sedat. :)
	Detail opravované části focené s bleskem.
	Celkový pohled na sedačky. Bohužel fotku sedaček před opravou nemám, protože mi foťák nějak dodrbal nějaké fotky.
Update 25.3.2008 - jak se zdá, tak kitování a barvení nebyla až zas tak dobrá volba na restaurování sedaček. Svoji úlohu to splnilo na místech, která nejsou namáhaná, např. vrchní část opěradla se tím opravila dobře, ale na sedáku to dopadlo mizerně. Je to možná tím, že kit je jinak pevný než kůže a při zátěži se natahuje. Barva, která je použita už zaschla a není tak pružná, aby bez porušení přestála natahování... Prostě na sedáku se objevily praskliny barvy v místech, kde je pod barvou kit a ne kůže. Sedáky to bude chtít restaurovat jinak. Nejlépe výměnou poškozených dílů.